.svg){kind=logo}
Tomáš Vejmola aneb Tomík na cestách - cestovatel
Mé začátky a první úspěch.
Dlouhá léta jsem závodně jezdil na BMX kole. Díky tomu jsem něco procestoval, a začal se tedy později cestování více věnovat, až se mi nakonec podařilo tím i uživit. Začátkem mého cestování byla skutečnost, že mě vyhodili z práce. Následně mě opustila i přítelkyně. Koupil jsem si jednosměrnou letenku do Indie, že nemám co ztratit, a to mě tak poznamenalo, že jsem se cestování začal naplno věnovat. První úspěch, nebo spíš první potěšení, bylo vydaní mé knížky Tuktukem z Bangkoku až domů.
Co vás vedlo k tomu vydat se na dráhu cestovatele?
Vždycky jsem chtěl cestovat a nikdy se neodvážil. Pokaždé hledal výmluvy proč to nejde - neumím anglicky, nemám našetřené peníze… Nakonec člověk zjistí, že život rychle plyne a je škoda promarnit ho. Začal jsem tedy cestovat a psát mé příběhy na internet. Čtenářům se mé zápisky líbily a dokonce jsem začal přednášet o svých cestách. Je to perfektní cesta, jak se podělit o zážitky a zároveň získat finance pro další putování.
Kdy jste poprvé vycestoval a o jakou vzdálenost šlo?
Do Indie jsem vyrazil v roce 2016, o půl roku později jsem vyrazil na kole do Gruzie a zpět, a ujel tak přes 7 000 km na kole za 101 dní. Pak samozřejmě následovala nejdelší cesta z Thajska až domů, tedy 13 000 km v thajské tříkolce zvané tuktuk. Vzdálenost ale není coby měřítko natolik podstatné. Důležitější je, kolik toho člověk zažil a co se naučil po cestě.
Jak se připravujete na své cesty?
Prakticky řeším jen to nejzákladnější. Cesty se nesmí pořádně připravovat. Člověk má jít do neznáma a učit se cestou. Nejdůležitější je udělat ten první krok a pak už se člověk veze a všechno řeší po cestě. Najedou zjistíš, čeho všeho jsi schopný a jak si dokážeš poradit. Miluji překvapení na cestách a to se objeví jedině, když se nepřipravuji.
Jaký je největší zážitek z vašich cest?
To nikdy nikdo neřekne upřímně, jaký je nejlepší zážitek z cest. Většinou se odpoví, že celá cesta je zážitek, ať ty dobré nebo zlé momenty, které člověka nakonec něco naučí a obyvkle dotyčný nakonec vypíchne jeden zážitek, který ho náhodně napadl, aby uspokojil tazatele. Lidé se na tuto otázku často ptají, zajímá je, co je největší, nejsilnější, nejkrásnjěší a podobně. Jenže nelze poměřovat třeba krásy jezera Inle v Myanmaru a dobrosrdečnost lidí v Iránu. Největší zážitek třeba řekne člověk, co byl na dovolené v Chorvatsku, ale já na největší zážitky z mých cest uvést nemohu, jelikož by to nebylo spravedlivé vůči celé cestě a tomu, co vlastně dělám.
Ocitl jste se někdy v nebezpečí?
Mnohokrát… V Indii za mnou běželi Indové s nožem v ruce a chtěli mi vše ukrást. Bodla mě včela v Myanmaru a já jako alergik začal rychle opuchat. To jsem tenkrát věděl, že mi zbývá pár minut, než se udusím. Naštěstí jsem dojel do lékarny a nechal si píchnout lék. V Bulharsku mi hořel tuktuk a já ho hasil holýma rukama. V Rusku na mě zaútočil bezdomovec, když jsem zabral jeho příbytek. V Nepálu nás honil slon v národním parku Chitwan… Vždy jsem vyvázl a měl obrovské štěstí. To k tomu ale patří. Buď zemřu doma na gauči, nebo při tom, co mám rád.
Jaká je vaše zkušenost se společností Fit-day?
Těší mě, že Fit-day produkty nemají žádný přidaný cukr, který se postupně snažím omezovat. Chvilku jsem si zvykal na jeho specifičtější chuť, ale je to jako s indickým jídlem. Také mi za začátku příliš nechutnalo, ale jakmile jsem si na něj zvykl, jedl bych jej nejradši každý den. Těší mě být členem týmu.
Jaký je váš oblíbený Fit-day produkt?
Miluji čokoládu, takže jednoznačně čokoládové proteiny.
Jakou máte motivaci?
Dělat dál to, co mě baví a rozdávat radost ostatním. Hlavně, aby na mě jednou mé děti mohly být pyšné.
Jaké máte cíle?
Z každého kouta světa dovézt minimálně jeden tuktuk. Jsem ale snílek a kdo ví, co se mi ještě za nápady urodí v hlavě. Dělat v životě to, co mě dělá šťastným a dělat šťastné i lidi v mém okolí. Nechci být nejlepší, chci být spokojený.